Obsah

Dětem škodí obrazovky a displeje. Ale jinak, než si rodiče obvykle myslí

Typ: ostatní
Dětem škodí obrazovky a displeje. Ale jinak, než si rodiče obvykle myslí 2Světová zdravotnická organizace vydala nová doporučení ohledně aktivit vhodných pro malé děti. Nejvíce pozornosti si získaly přísné limity pro čas strávený před obrazovkou. Rodiče by se však podle odborníků neměli soustředit jen na to, aby děti neviděly obrazovku. Klíčový je spánek, pohyb a stimulující aktivity.

Tablety a chytré mobilní telefony proměnily v posledních letech řadu lidských činností. Jenou z nich je výchova dětí. Pustit dítěti kreslenou pohádku na displeji („Tatí, putíš Peppu!?“) znamená pro některé rodiče jediný způsob, jak potomka na delší dobu zabavit. Google nedávno představil aplikaci YouTube pro děti, která pohlídá, aby se dětem po pohádce pustila další pohádka, a ne třeba návod na porcování kuřete či záběry z druhé světové války. Ale dávno před YouTube už existovala televize, před kterou rodiče nechali své děti na pospas pohyblivým obrázkům.

Nové technologie jako smartphony a tablety nicméně vedou k tomu, že narůstá čas, který děti průměrně tráví s očima upřenýma na obrazovku. Vědci z celého světa zkoumají, jaké dlouhodobé dopady mohou mít všudypřítomné obrazovky na vývoj mozků dětí. Zatím jsou k dispozici pouze předběžné výsledky, i tak ovšem lékařské organizace vydávají doporučení, která mají rodičům pomoci vyhnout se případným nepříznivým dopadům. Na první pohled se může zdát, že jde o striktní tabulku zákazů. Hrozí tedy, že rodičům unikne podstata sdělení.

Neškodí obrazovky, ale nedostatek aktivit a slabá interakce

„Do dvou let věku by dítě nemělo vůbec sedět před obrazovkou!“ To je zřejmě nejčastěji mediálně citovaná věta z nových doporučení, která vydala Světová zdravotnická organizace (PDF). Pro děti ve věku tři až pět let pak odborníci doporučují maximálně hodinu času před obrazovkou, ideálně však co nejméně.

„Zdravější životní styl vyžaduje, aby rodiče dělali to nejlepší pro zdraví svých potomků od samého začátku jejich života,“ zdůrazňuje Tedros Ghebreyesus, generální ředitel WHO. „Rané dětství je obdobím překotného rozvoje a je to čas, který může rodina využít k zavedení užitečných vzorců chování,“ doplňuje Ghebreyesus.

Doporučení WHO ohledně každodenní aktivity

Věk dítěte  

Fyzická aktivita

Sedavá aktivita

Spánek

Do 1 roku

Hra na podložce (co nejvíce)
Alespoň 30 minut na břiše v průběhu dne

Maximálně hodinu denně připoutané
Žádná obrazovka
V sedě doporučeno vyprávění a čtení 

12 až 17 hodin spánku denně

1 až 2 roky

Alespoň 180 minut různých pohybových aktivit
Včetně intenzivních aktivit, čím více, tím lépe

Maximálně hodinu denně připoutané
Do dvou let věku žádná obrazovka, poté maximálně hodina denně (raději méně)

11 až 14 hodin kvalitního a pravidelného spánku

3 až 4 roky

Alespoň 180 minut různých pohybových aktivit
Alespoň 60 minut intenzivního pohybu, čím více, tím lépe

Maximálně hodinu denně připoutané
Ne více než hodina před obrazovkou (lepší je méně)

10 až 13 hodin kvalitního a pravidelného spánku

Na první pohled je zřejmé, že informace o času před obrazovkou (konkrétně „času proseděném u obrazovky“) jsou jen malou částí doporučení, která se jinak týkají zejména spánku a pohybových aktivit. „Především o tuto část se však řada rodičů zajímá nejvíce,“ myslí si Juana Willumsenová, poradkyně WHO. „Rodiny i veřejnost to hodně řeší,“ dodává. 

Ne všichni odborníci se shodují na tom, že lze na základě současných poznatků označit čas před obrazovkou za škodlivý. „Náš výzkum ukazuje, že zatím nejsou dostatečně silné důkazy na stanovení limitů pro sledování obrazovek. Limity navržené WHO se nejeví přiměřenými k potenciální újmě,“ řekl pro BBC člen britské pediatrické komory Max Davie. 

Z podrobné zprávy WHO i ze souhrnu vědeckých studií (PDF), které odborníci při tvorbě doporučení analyzovali, je však zřejmé, že důvodem, proč omezit sledování obrazovky, není samotná obrazovka. Jde především o to, na úkor kterých činností dítě čas před monitorem, televizí či displejem tráví. 

Den má 24 hodin. A pokud dítě tři hodiny stráví před obrazovkou, znamená to, že tento čas chybí někde jinde. Zasáhne tak třeba do aktivit, které pediatři a psychologové označují za klíčové: pohyb, poznávání a kvalitní spánek. A to jsou aktivity, jejichž pozitivní vliv na zdravý vývoj dítěte je dostatečně prokázaný.

„Rozvíjení fyzických aktivit, omezování sedavého času a zajištění kvalitního spánku u dětí zlepší fyzické i mentální zdraví a pomůže předejít dětské obezitě a s ní spojeným onemocněním, která se objevují později,“ uvedla expertka z WHO Fiona Bullová.

Nedostatek pohybu jako spouštěč obezity i v Česku

Problém obezity se nevyhýbá ani Česku. Státní zdravotní ústav (SZÚ) každé dva roky zkoumá zdravotní stav dětské populace. Poslední data z roku 2016 ukázala, že i české děti mají problém s nadváhou:

  • 10 % českých dětí trpí obezitou, což je významný nárůst od roku 1996
  • vadné držení těla zjistili lékaři u 42 % dětí
  • u počítačové obrazovky tráví děti průměrně 2 hodiny denně
  • u pětiletých je průměr 1,5 hodiny, u 17letých 3,2 hodiny
  • čím delší doba strávená u PC, tím horší držení těla (zdroj)
  • v ČR sledují děti v průměru 4 hodiny denně televizi (zdroj)

 

Pestrá škála aktivit, ideálně fyzických, je podle WHO klíčem pro zdravý rozvoj dítěte.

Děti, které tráví více času před obrazovkou, také patří zároveň mezi častější konzumenty fastfoodových jídel a sladkých nápojů, což souvisí s tím, že čas před obrazovkou silně koreluje s dětskou obezitou a nadváhou. 

Obrazovka samotná pochopitelně nadváhu nezpůsobuje. Jde o korelaci, nikoli kauzalitu. Pro rodiče však může čas strávený s mobilem nebo tabletem sloužit jako varovný signál toho, že dítěti zřejmě chybí další důležité aktivity.  

Neznamená to tedy, že stačí zakázat obrazovky a z dítěte se automaticky stane sečtělý atlet. „Nejde o to, že je obrazovka sama o sobě nějak toxická. Je ale chabou náhradou skutečně stimulující činnosti,“ vysvětluje Michael Rich, šéf centra pro média a dětské zdraví v bostonské dětské nemocnici. 

Čas, který děti stráví před obrazovkou, je tedy v obecné rovině užitečným indikátorem pro zjištění toho, zda má dítě dostatek interakcí. Rodiče by si měli všimnout, zda dítěti v takovém případě neschází něco jiného, především fyzická aktivita, společně trávený čas a spánek.

 

Pestrá škála aktivit, ideálně fyzických, je podle WHO klíčem pro zdravý rozvoj dítěte.

„Důležité je dát dítěti pestrou škálu zážitků a aktivit,“ dodává Rich. „Samotné stanovení toho, kolik času může dítě strávit před obrazovkou, vyvolá u rodičů spíše pocit studu, než aby vedlo ke skutečnému pochopení problému.“  

Tipy pro rodiče

Na základě několika publikací a doporučení psychologů jsme sestavili stručný přehled častých doporučení ohledně toho, jak se konstruktivně postavit k výchově v době, kdy jsou obrazovky všude...

  1. Chovejte se jednotně a předvídatelně v rámci rodiny – nedává smysl zakazovat dětem televizi, pokud na ni rodiče koukají v jednom kuse. Místo televize můžete sáhnout po knize, rádiu nebo deskových hrách.
  2. Jděte dětem příkladem – nechtějte po dětech něco, co sami nedokážete dodržet
  3. Učte děti, jak fungují média a aplikace – lepší než zákazy jsou často vysvětlení, ilustrace a návody, samozřejmě úměrně věku a schopnostem dítěte
  4. Sledujte, jak často používáte mobilní telefon a proč – řada rodičů monitoruje a omezuje internetové aktivity svých dětí. Proč ale nezačít u sebe. Změřte si, kolik času trávíte s telefonem, kolikrát denně se na něj díváte, kolik času strávíte na Facebooku nebo Instagramu, kolik času na YouTube nebo Netflixu. Možná budete nepříjemně překvapeni.
  5. Ukazujte, jak využíváte internet smysluplně – když vyhledáváte konkrétní věc na internetu, využijte to jako příležitost, jak ukázat užitečnost vyhledávání. V tu chvíli aktivně využíváte užitečný nástroj, namísto abyste pasivně konzumovali obsah. To je užitečná lekce.
  6. Pravidla po dohodě – na pravidlech ohledně používání telefonu a tabletu se s dětmi dohodněte, vysvětlete jim jejich smysl a ukazujte jim, jak budete společně vyhodnocovat, jak děti čas na internetu tráví. Mohou k tomu pomoci specializované nástroje, jako třeba Google Family Link.

Máte další tipy? Podělte se o ně s ostatními rodiči v diskuzi...

Místo toho odborníci doporučují, aby byly displeje využívány aktivně a v kontextu. Videokonference s příbuznými není to samé, jako pasivní sledování videa. Vyhledávání informací o tom, jak složit vlaštovku,ukazuje dětem, že na internetu mohou najít ty informace, které potřebují, že nemusejí jen konzumovat, co jim zařízení nabídne.

Děti dělají to, co vidí u rodičů

Podstatnější – a pro rodiče nepochybně obtížnější – je však podrobit analýze i vlastní chování. Je snadné předstírat, že „problém závislosti na obrazovce“ se týká jen dětí a je potřeba je před „těmi tablety“ chránit. Realita je ovšem taková, že před obrazovkou trávíme více a více času všichni. Jestliže u dětí jsou tři hodiny denně před obrazovkou neobvykle vysoké číslo, u jejich rodičů nás nepřekvapí ani osm nebo deset hodin před mobilem, počítačem a televizí. Nemluvě o tom, jak málo času dospělí lidé tráví pohybovými aktivitami.

Obzvláště rodiče malých dětí si ani nemusejí uvědomovat, jak rušivě vstupují mobilní telefony do vztahu rodič – dítě. Narušují totiž konverzační pouto, které spolu vytvářejí, a to už od věku několika měsíců, kdy dítě komunikuje pouze neverbálně. „Když rodič občas použije telefon před dítětem, není to žádná katastrofa,“ domnívá se sociální antropoložka a odbornice na vzdělávání dětí Erika Christakisová. „Chronická roztěkanost je však horší.“ Rodiče podle ní věnují dítěti pozornost pouze okrajově, věnují se svému mobilnímu telefonu a mohou tak zcela přehlédnout snahy dítěte o komunikaci. Dítě navíc obvykle nemůže pochopit, proč mu rodič najednou nevěnuje pozornost.

 

Jak všudypřítomné displeje ovlivňují výchovu dětí? (ilustrační fotografie)

„Když rodič řekne dítěti, teď se musím na něco soustředit, jdi si hrát, to je naprosto opodstatněné a pochopitelné,“ ujišťuje Christakisová. Ale mobily, které každou chvíli zavibrují a vyžádají si tak pozornost rodiče, jsou z pohledu dítěte naprosto nepředvídatelné. „Je to nejhorší způsob, jak dítě vychovávat. Rodič je neustále fyzicky přítomný, takže znemožňuje dítěti, aby rozvíjelo svou samostatnost, ale zároveň je rodič duchem zcela jinde.“

Děti vnímají, jak rodiče zacházejí se svým mobilním telefonem. Už malé dítě vycítí, zda rodič věnuje více pozornosti jemu, nebo telefonu. Mobil navíc narušuje přirozenou komunikaci mezi rodičem a dítětem už od malička. V americké studii nechali vědci komunikovat rodiče s dvouletými dětmi. Úkolem rodiče bylo naučit své dítě dvě nová (vědcem předepsaná, smyšlená) slova. Polovinu matek přitom vědci vyrušili tím, že jim zavolali na mobilní telefon. Samotné vyrušení stačilo k tomu, aby bylo učení neúspěšné. V kontrolní skupině, kde k vyrušení nedošlo, se všechny děti naučily slova úspěšně. 

Taková malá (n=38) a jednorázová studie má samozřejmě řadu nedostatků. Neříká nic o tom, zda byly děti dlouhodobě poznamenány. Jde spíše o ilustaci toho, jaký vliv má i krátké přerušení na vztah rodič-dítě. Každý rodič si ale může výsledek promítnout na svůj život a svoje návyky...

„V telefonech žije ďábel,“ varují šéfové z digitálního světa

Paradoxně asi nejvíce proti vlivu mobilů na malé děti varují rodiče žijící v Silicon Valley, tedy v oblasti, která je spojena s technologickým pokrokem a odkud pochází největší sociální sítě planety a největší vyhledávač. New York Times vyzpovídal bohaté rodiče pracující většinou v technologických firmách, a velká část z nich dětem (ani sobě) nedovoluje dívat se do telefonu.

Jako hlavní důvod označují závislost, ke které telefony – a především sociální sítě, hry nebo videoaplikace na telefonech – často vedou. „Kdybych to měl přirovnat k sladkostem nebo ke kokainu, tak se obrazovky podobají spíše tomu kokainu,“ říká Chris Anderson, šéf společnosti vyrábějící roboty a drony. 

„Mysleli jsme si, že to máme pod kontrolou,“ popisuje Anderson. Ale podle něj to byla naivní představa. „Tyhle aplikace mají přímý přístup k centrům slasti v mozcích. Zcela se to vymyká tomu, na co je běžný rodič připraven.“ On sám prý udělal každou chybu, kterou může rodič udělat. „Zažili jsme závislosti, trvalo to několik let, než jsme se z toho dostali.“ 

 

Steve Jobs v roce 2010 poprvé předvedl iPad. Svým mladším dětem (15 a 12 let) však toto zařízení do rukou nedal.

Lidé, kteří mají k vývoji techno-vychytávek blízko, jsou často těmi, kteří před nimi své děti nejpřísněji chrání. Tim Cook, šéf Applu, nedovolil svému synovci sociální sítě. Děti Billa Gatese měly zákaz telefonů až do 12 let, jeho žena Mellinda později napsala, že asi měli počkat ještě déle. Steve Jobs, vynálezce iPadu, nedovolil svým dětem používat toto zařízení.

Mobilní telefon není neutrální, umí manipulovat děti i dospělé

Mobilní telefon není neutrální platformou. Mnohé aplikace mají více či méně zjevný cíl: připoutat pozornost uživatele jakýmikoli dostupnými prostředky. Obvykle kvůli reklamě, kterou zobrazuje, nebo zisku dalších a dalších uživatelských dat. Aplikace jako Facebook, Instagram, Netflix, YouTube a další mají za úkol maximalizovat pozornost uživatele, a dělají to často způsobem, který si nezadá s psychologickou manipulací známou z kasína nebo herny plné automatů.

 

Závislost na telefonu nehrozí jen dětem

„Od začátku kladli vývojáři Facebooku důraz na to, jak využít zranitelnosti lidského mozku a udržet si pozornost uživatelů co nejdéle pomocí chytrých triků,“ uvedl například Sean Parker, bývalý viceprezident Facebooku. „To znamená, že vám musíme každou chvíli dát malou dávku dopaminu. Je to smyčka sociální zpětné vazby.“

Po letech Parker zpytuje svědomí: „Zneužíváme tak zranitelnost lidské psychiky. Myslím, že vynálezci a tvůrci – já, Mark Zuckerberg, Kevin Systrom z Instagramu – my všichni jsme přesně věděli, co děláme. A přesto jsme to udělali. 

Rodiče to mohou zkusit dětem – a sami sobě – vysvětlit: „Říkám svému třináctiletému synovi, že někdo ten program napsal tak, aby u něj vyvolával určité emoce. Snažím se mu pomoci pochopit, jak věci fungují a jakým způsobem může technologie cíleně pracovat s lidskými emocemi.“

Nemluvě o tom, že zařízení připojené na internet je v podstatě branou do světa, který rodič obvykle nemá pod kontrolou. Přestože je dítě ve bezpečí u sebe v pokoji, může komunikovat s lidmi odkudkoli na světě, třeba s lidmi, kteří se vydávají za někoho jiného. Bohužel není výjimkou, že se dítě setká se sexuálními narážkami nebo dokonce sexuálním vydíráním. 

Dítě je často nepřipraveno na manipulativní praktiky, a to jak ze strany svých vrstevníků, tak ze strany lidí mnohem starších, než oni. To už je ale kapitola sama pro sebe. Rodiny by neměly podcenit nutnost vysvětlit potomkům, s čím se mohou setkat a jak důležité je o tom mluvit právě s rodiči.

Musíme začít u sebe, pak teprve radit dětem

V debatě o tom, co dovolit dětem na internetu, si musíme přestat lhát do kapsy. Všudypřítomné obrazovky ovlivňují pochopitelně i nás dospělé. Jak by také ne, když dospělí tráví před obrazovkou v průměru jedenáct hodin denně, tedy více času než děti. 

To má nutně vliv na to, jak se chováme. Sociální sítě mohou měnit, jak vnímáme sebe i ostatní. Internetové vyhledávače formují naše představy o světě. Mobilní telefony zcela proměnily naše společenské návyky. 

Předstírat, že jsou to jen děti, koho se vliv zařízení týká, není jen naivní. Je to škodlivé. Pro rodiče i pro děti. 

Teprve když se odhodláme analyzovat jako společnost i každý sám pro sebe, jak nás nové technologie mění, můžeme začít odpovědně řešit, co na našich obrazovkách chceme, k čemu je využíváme, jakým psychologickým trikům podléháme a kam obrazovky nepatří. Zakázat dětem mobil je jednoduché. Přemýšlet, jak mobil používáme my dospělí, do toho se nám moc nechce.

 

Zdroj článku naleznete ZDE

 


Vytvořeno: 15. 5. 2019
Poslední aktualizace: 15. 5. 2019 18:52
Autor: Michaela Kotyková